Let nad Amazonií

Neděle 18.1.: Let do Limy, svítání nad amazonským pralesem: souvislá pokrývka mraků. Potom mlha, když se blížíme k pásmu And, několikrát probliknou zamlžené vrcholky a nevlídná zasněžená skaliska, jindy vlídnější široká horská údolí s potůčky. Pak zas mlha a další pohled je již na Tichý oceán s hustým hejnem tankerů. Lima z letadla vypadá jako velký zabahněný slam. Kouzlo jí dodávají vysoké pochmurné hory kolem a také místy docela vysoké útesy.

Výhled z okna v Cajamarce

Hned po ranním příletu do Limy si kupujeme letenku na sever do klidného horského městečka Cajamarca (cca 2000,- Kč). Letadlo je poloprázdné, let trvá asi hodinu. Hned jak doletíme, strhne se pořádný liják, všechny domy ale mají prodloužené střechy nad chodník, takže při chůzi ulicemi nemokneme. Ráno je ale výhled na Plaza de Armas z našeho hostelu velmi slunečný. Na období dešťů v horách poněkud atypický obrázek.

Účastníci zájezdu

Foceno z Atahualpovy vyhlídky nad Cajamarcou.

Baňos de Inca

Pondělí 19.1.: Hned ráno jdeme omrknout a vyzkoušet největší klenot Cajamarcy - sirné prameny Baňos de Inca na předměstí. Je to i historicky významné místo - poslední Inka Atahualpa si v nich léčil zraněnou nohu před svým závěrečným střetem z Pizarrem, při němž byl léčkou jat a později popraven.

Zavlažovací kanál se stromy

Výletním tempem pokračujeme po zaprášené cestě směrem k vesnici Llacanora. Potkáváme spoustu vesničanů, především ženy se sombrérem a dětmi. Když obdivujem u jednoho stavení místní kočku, vyjde paní a má za to, že předmět našeho úžasu je liána s jedlými plody poro-poro, na kterou je patřičně hrdá. Utrhne nám jeden z šiškovitých plodů, rozpůlí a podává s tím, že ještě není zralý - načervenalá dužnina chutná dost kysele, ale dává tušit, že za pár týdnů by z ní byla lahůdka. Naše další cesta vede kolem zavlažovacího kanálu ve svahu, z něhož se stavidlama dá vpouštět voda na jednotlivá políčka.

Odpočívající prasátko

Podél kanálu v klidu relaxují vybraná domácí zvířata.

Obchod s indiánkou

Obchůdky jsou v Peru úplně všude a ve všech mají úplně totéž. Např. žlutou inca colu, kterou jsme zkusili pouze na letišti a nikdy více - je příšerně sladká a chutná jako tutti frutti. Zde si tedy kupujeme normální černou coca colu za 1 sol.

Vesnička Llacanora

Po několika kilometrech cesty krajinou kolem Cajamarcy procházíme údolím mezi kopci k malebné vesničce Llacanora. V průvodci o ní nic není, ale všichni vesničani nás bez ptaní navigují k jakémusi vodopádu. Necháme se tedy nasměrovat a vyrážíme po vyznačené pěšince směrem nahoru.

Peruánští novomanželé

A skutečně: brzy se před námi objeví vodopád, u něj sedí dvě ženy na vozíčku a povídají nám o tom, že čekají na své děti, které měli dnes svatbu a jsou tu na svatebním výletě. Brzy přichází zeshora ženich s nevěstou a s fotografem a jdou až pod vodopád, aby pózovali pro svatební foto.

Novomanželská koupel

Nevěsta tomu pak nasadí korunu, když se v celé parádě ve svatebních šatech ponoří do řeky pod vodopád a zaplave si v kalné vodě.

Catarata Callacpuma

O něco výš dojdeme k trochu většímu vodopádu, ale ten už je moc prudký na to, aby se v něm člověk jen tak osprchoval.

Chicharrones

Na zpáteční cestě od vodopádu na ulici vesničky potkáváme toto jídlo, které má u sebe i sympatického prodavače lákajícího nás na ochutnávku - jde o jednu z peruánských specialit - chicharrones - vlastně vepřové výpečky. K tomu se servíruje nějaký salát a snad kukuřičná kaše, či co.

Obyvatelstvo kraje Cajamarca

Pak si dáme ještě pořádně dlouhý výlet přes hory kolem laguny, procházíme kolem různých vesniček, kde zpravidla budíme zdravý rozruch, ale jen v dobrém slova smyslu. Někde nám nabízí jakousi kořalku, jinde jen zvědavě pozdraví. Děti vůbec neví, co si o nás myslet, ale když vytáhnu foťák, začnou se řadit a fixovat.

Kytky a kolibříci

Večer končíme pro velký úspěch opět v sirné lázni Baňos de Inca. Areál je opravdu pěkný, k večeru se dalo u těchto kytek pozorovat kolibříky nasávající nektar. Ti ptáci se ale proklatě špatně fotí, proto byste je na tomto snímku hledali marně.

Ventanias de Otuzco

Pondělí 19.1.: Podnikáme pěší výlet z Baňos de Inca podél řeky do Otuzca, první část je řeka dost nevzhledná, protože jí prohlubují koryto kvůli záplavám, potom se ale spraví a kolem ní je krásně zeleno. Pak dorazíme do Otuzca a navštívíme jeho chloubu - skálu s mnoha vydlabanými otvory - "okénky", které v dávných dobách sloužily jako hrobky, do nichž se mrtvoly ukládaly ve skrčené poloze. Je to turistická atrakce, takže před vchodem jsou stánky se suvenýry a platí se drobný poplatek za vstup.

Nákup plodů opuncie a zkamenělin

Když vylezeme po stezce nad skálu, narážíme na tři veselé indiánky, které nám neodolatelně nabízejí plody opuncie a kamínky se zkamenělinami, které pravděpodobně nacházejí v místní řece. Mají úspěch a my tedy můžeme poprvé ochutnat šťavnatý červený plod opuncie, na jehož kůru nesmíme sáhnout, protože by nám na ruce zůstalo mnoho drobných bodlinek, jak se mi stalo o den dříve.

Peruánská koinkarnace Bořivoje

Pak se jdeme najíst kousek dál do vesnice - cestou vidíme u jednoho domu tento exemplář, který je k nerozeznání od mého psa Bořivoje, jen tak na vysvětlenou. V Otuzcu si pochutnáme na jakési rybě servírované s rýži a hrachovou kaší. K tomu pijeme hořký čaj z koky. Po celou dobu jídla nás napjatě sledují dva psi, kteří se nakonec dočkají vytoužené odměny a předvádějí, jak dobře umí chytat házená sousta. Jdeme na siestu hlouběji do údolí k řece, cestou si Míša na vlastní kůži zakusí karnevalový zvyk házení balónků na kolemjdoucí a obdrží dva zásahy do kalhot. Mně se chlapci trefí jen do batohu, takže zůstávám suchý. Po odpočinku u řeky jedem opět do Baňos de Inca tentokrát zaplavat si v bazénu. Moc místa tam není, stále narážíme do kolemplovoucích Peruánců, nikomu to ale moc nevadí.

Ulička v Cajamarce

K večeři si v Cajamarce dáme lomo saltado, tj. směs hovězího se zeleninou, hranolkami a rýží, dále krocana se salátem a pochopitelně i čaj z koky, i když výškovou nemocí netrpíme – Cajamarca leží pouze ve výšce vrcholu Gerlachovského štítu..

Atahualpova vyhlídka

Zde pravděpodobně sedával poslední Inka Atahualpa, dříve než ho Španělé v tomto městě popravili. Skalka je jako historická památka nepřístupná, těsně pod sedátkem je vydlabán motiv slunce.

Výhled na Cajamarcu

Takto vypadala Cajamarca těsně předtím, než jsme ji definitivně opustili pokračujíce autobusem šest hodin na východ horskou cestou do tradičního městečka Celendin.

POKRAČOVÁNÍ ZDE...